Judikát - SDEU: Německá srážková daň z dividend placených penzijním fondům je v rozporu s právem

Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) nedávno vydal přelomový rozsudek týkající se německé srážkové daně z dividend vyplácených zahraničním penzijním fondům. Podle soudu tato srážková daň narušuje svobodu volného pohybu kapitálu a je tak neslučitelná s právem EU. Subjektům z celého světa se tak otevírá cesta k navrácení srážkové daně zaplacené v zemích EU.

V případu šlo o kanadský penzijní fond College Pension Plan of British Columbia, který v letech 2007 až 2010 obdržel dividendy od německých akciových společností. Vyplácené dividendy podléhaly 15% srážkové dani v souladu s kanadsko-německou smlouvou o zamezení dvojího zdanění. Fond požádal o vrácení srážkové daně s odůvodněním, že se jedná o diskriminaci ve srovnání se zdaněním domácích fondů. Srážková daň u rezidentních fondů je sice vyšší (25 %), kvůli mechanismu výpočtu (zejména možnosti odečíst své technické rezervy s ohledem na budoucí důchodové závazky a zápočet na konečnou daň s možností vratky nadměrné daně) je ale faktické zdanění rezidentních fondů výrazně nižší.

SDEU poukázal na to, že německá právní úprava má u rezidentních penzijních fondů v Německu za následek úplné nebo alespoň částečné daňové osvobození dividend. Nerezidentní fondy tyto možnosti nemají a zdanění srážkovou daní je u nich konečné. Soud konstatoval, že nerezidentní penzijní fond, který použije obdržené dividendy, ať už dobrovolně nebo v důsledku regulačních požadavků, na poskytování dávek důchodového zabezpečení, je ve srovnatelné pozici s německým penzijním fondem. Zůstává však na předkládajících soudech, aby posoudily, zda tomu tak je v konkrétní projednávané situaci.

SDEU dospěl k závěru, že méně příznivé zacházení s nerezidentními penzijními fondy představuje omezení volného pohybu kapitálu. Toto omezení nelze odůvodnit ani naléhavými důvody obecního zájmu, jako je potřeba a účinnost daňového dohledu. Rozdílný daňový režim není ani kryt výjimkou podle tzv. standstill clause. Ta akceptuje omezení volného pohybu kapitálu ve vztahu k třetím zemím dané ke dni 31. prosince 1993 a zahrnuje přímé investice včetně investic do nemovitostí, usazování, poskytování finančních služeb či přijetí cenných papírů na kapitálové trhy. SDEU proto uzavřel, že německá právní úprava je v rozporu s unijním právem.

Rozsudek SDEU nabízí zejména pro penzijní fondy prostor, aby mohly požadovat navrácení neoprávněně sražené daně ve členských státech. Volný pohyb kapitálu se vztahuje nejen na subjekty z členských států, ale i na třetí země. Praktické dopady tohoto rozsudku tak překračují hranice Evropské unie.